Capoeira CZECH REPUBLIC

Proč právě Capoeira?

Existuje takové množství bojových umění a velice účinných, tak proč by někdo chtěl dělat zrovna capoeiru, která spíše připomíná tanec afrických domorodců, než nějaké bojové umění..? Pohled na capoeiru okem nezkušeným, zvídavým a především zaslepeným ohromujícími akrobatickými prvky nemůže pochopitelně ukázat nic jiného, než tanec složený z rozmanitých prvků, doprovázený nevšední hudbou. Takto se ale ani vzdáleně nedotkneme toho, co capoeira představuje a neuvidíme úžasný potenciál, který úspěšně skrývá.



Lidské tělo má nějaké možnosti a je velmi mylná představa, že jsou individuelně omezeny fyzickou zdatností a tělesnými proporcemi. Školní tělocvik je klasicky nesmyslná výchova na sociální rozčlenění dle fyzické zdatnosti. Existují silnější a slabší jedinci, ale takovými je dělá síla jejich odhodlání a vůle. Na vlastní oči jsem viděl brazilce, který vypadal, že k obědu snědl menšího medvěda a že je patrně rád, že se vůbec hýbe. Stavba jeho těla se dala přirovnat k obrněnému tanku. Tento přinejmenším stopadesáti kilový muž se naprosto ladně vznesl do vzduchu a po obdivuhodném saltu se jako baletka snesl k zemi a pokračoval v boji. Nepopírám, že se po dopadu otřásla celá tělocvična, ale když zanedbáme jev, který se stejně objevuje u každého člověka „dospělé“ váhy, tak si možná uvědomíme, že stačí chtít... Neměl to lehké dopracovat se tam, kde teď je, ale tvrdě na sobě zapracoval a dokázal to. Není to jediný případ, proto vím, že potřebujeme jen silnou vůli chtít.

Capoeiru jsem si samozřejmě vybral kvůli jiným věcem, než jen pro její schopnost rehabilitace tělesných pohybových ústrojí. Naprostá absence bloků proti úderům eliminuje „tuhost“ a zdánlivou sílu ostatních bojových umění a zvyšuje postřeh a rychlost. Některá bojová umění se chlubí tím, že pomocí svalového vypětí je bolest ze zásahu protivníkem zmírněna v ideálním případě naprosto utlumena. Tomuto slušně konkuruje fakt, že v capoeiře k zásahu vlastně vůbec nedojde. Pravděpodobně proto je mylná představa, že capoeira je secvičená, má pevnou choreografii a tím pádem je tancem. Naprosto každému útoku se ale capoeirista vyhne pouze v ideálním případě a buďme upřímní, takový nikdy nenastane. Ke kontaktu dochází a je to záležitost běžná, nikoliv výjimečná. Při kontaktu se capoeira výrazně neliší od ostatních bojových umění. Respektive při nechtěném kontaktu, protože chtěný kontakt vypadá naprosto jinak. Buď úspěšným zásahem jednoho anebo úspěšně provedenou kontra-technikou jakožto odpovědí na útok. Capoeira má bohatý repertoár těchto kontra-technik, mezi nimi i na pohled nepatrné, však účinností ekvivalentní těm, kterými boj končí.

Pro mě ta nejdůležitější věc, která mě přiměla capoeiře propadnout je hudba. Hudba je pro capoeiru vitální. Lidem na oplátku za její vytvoření dává spoustu energie v „koňských dávkách“ a díky ní můžeme capoeiru také cítit. Stovky lidí v ostatních bojových uměních nedokáží svým pořváváním a povzbuzováním vytvořit takovou energii jako pouhých deset capoeiristů zpěvem. A zkuste si představit, když capoeiristů zpívá stovky..., taková energie vás přiměje dostat ze sebe to nejlepší, aniž by jste tušili, co ve vás je. Člověk ani nemusí umět zpívat, postupem času se to naučí každý.

Závěrem bych chtěl říct, že pokud o capoeiře uvažujete, najděte si skupinu, která se jí zabývá přímo s brazilci, protože od nikoho jiného nikdy nepochopíte, co vlastně capoeira je a bez brazilců je mizivá šance, že se jí naučíte alespoň na úrovni pokročilejších začátečníků....

Berimbau