Capoeira CZECH REPUBLIC - Historia de capoeira

Africko-brazilské bojové umění, které v Brazílii vyvinuli černí otroci, kteří do Jižní Ameriky dorazili před více než 400 lety (od r. 1500 bylo do Brazílie násilně odvlečeno 3,5 miliónu původních afrických obyvatel).Umění zvané capoeira vzniklo zásluhou afrických otroků přivezených v době kolonialismu do Brazílie.

Původ tohoto pojmenování není dodnes zcela zřejmý. Podle jednoho zdroje jde o pojmenování v indiánském dialektu Tupi, které označuje odseknutý keř, jenž se údajně používal v jistém vývoji stádia jako zbraň zanícenců capoeiry. Jiné zdroje etymologii tohoto názvu odvozují z portugalského výrazu s významem kurník, resp. zloděj kuřat. Ukazuje se, že slovo nemá kořeny ani v jazyce bantu, ani v angolštině. To znamená, že capoeira není ani tak afrického původu, jako spíš africko-brazilské provenience a v Brazílii ji vyvinuli černí otroci jako odezvu na životní a sociální podmínky, ve kterých se ocitli. S příchodem prvních otroků, kteří na území Brazílie dorazili před více než čtyřmi sty lety, se v džunglích začínají formovat volné komunity novoosídlenců zvané quilombos (skrytá, maskovaná místa).
Capoeira vznikla uvnitř komunit uprchlých otroků v džunglích, zvaných quilombos („skrytá místa“) kde se začínají formovat jakési „gerilové“ skupiny. Quilombosové přepadali plantáže a vesnice, chytali ženy a kradli potraviny. Koloniální páni proti nim často pořádali výpravy. Capoeira se tedy zrodila jako forma neozbrojeného zápasu právě z tohoto konfliktu mezi pány, jejich žoldáky a otroky kteří si postupně vytvořili rozsáhlý systém boje beze zbraně díky jemuž se dokázali bez těžko dosažitelných zbraní obejít a stávali se postrachem svých někdejších bílých pánů..Za nejznámější mezi quilombos je považováno sídlo Palmares, kde se podařilo uvést do praxe jisté moderní sociální a zemědělské ideje. To kolonistům přirozeně působilo velké nepříjemnosti, vleknoucí se téměř celé století. Vyústěním všeho se v roce 1707 stal totální zákaz capoeiry. Podobně, jako v případě jiných zakázaných bojových umění, se capoeira praktikovala i nadále, ovšem pod rouškou tance, elegantních pohybů a akrobacie. Jiná verze zase další vývoj capoeiry interpretuje jako způsob vzájemně vyrovnaných účtů mezi otroky pod maskou tance, aby tak souboj utajili před pánem, který zakázal otrokům mezi sebou bojovat. Někdy je uváděna ještě jedna verze, podle níž se capoeira ke své taneční podobě dopracovala ve snaze poukázat na fyzickou zručnost analogicky se vznikem break-dance v Bronxu, na pozadí válek mezi gangy. Většina capoeristů však této teorii nepřipisuje velkou věrohodnost. Domněnky zůstanou domněnkami, skutečnost však zůstává nezvratná.
Vícero slov z terminologie Capoeiry je odvozených z afrických jazyků a některé rituály, jako např. ngolo kmene Mucope, lze považovat za předchůdce tohoto brazilského bojového umění. (Řada bojových umění velmi podobných Capoeiře vznikla i v jiných částech Jižní Ameriky. Např. na Martiniku existuje sport zvaný l´agya, na Kubě zase mani, oba zahrnují akrobacii a předstíraný souboj za rytmu hudby. Na Trinidadu je zase známý boj s holemi, zvaný kalinda, neuvěřitelně podobný brazilské maculele, tanci, jenž se učí každý capoeirista.)
Po roce 1808 brazilské úřady zakázaly nejen capoeiru jakožto bojový sport, ale dokonce i její taneční formu. V roku 1809 byla založena Guarda Real de Polícia, královská policie, která se zasloužila o to, že byli capoeiristi v Brazílii tvrdě pronásledovaní, a nebýt několika málo venkovských oblastí (hlavně v Bahii), kde Capoeira dokázala přežít, dnes už by jsme capoeiru znali jen z doslechu… brazilská vládnoucí třída, tu a tam zesměšňována anglickými či francouzskými projevy nadřazenosti, vykročila po cestě vyhubení jakýchkoliv známek orientalismu ze své společnosti a zrušila nejen bojový projev capoeiry, ale i její taneční formu, čímž ztratila Brazílie v očích Evropy svoji tvář.
Represivní opatření byla neuvěřitelně brutální. Namalované osoby neměly nejmenší šanci na útěk před pronásledovateli, ať ve dne či v noci. Královská policejní garda pravidelně vykonávala razie na tuláky a povaleče, a když je přistihla při tanci, surově je zbila a násilím naverbovala do armády.
V období let 1809 až 1889 probíhaly zuřivé boje mezi policií a capoeiristy v ulicích Rio de Janeira, Salvadoru a Recife. V této atmosféře dosud neozbrojený capoeirista bere do ruky břitvu a začíná se jí bránit před policií. Tam, kde předtím zanechával své protivníky v bezvědomí, ale neporaněné, se najednou začínají objevovat jejich mrtvoly s proříznutými hrdly. Dodnes je břitva považována za zbraň nejúžeji spjatou s capoeirou. Takové je tedy objasnění souvislostí umění capoeiry se zloději kuřat a jinými asociály a kriminálníky, umění pošpiněné, tudíž nevhodné pro decentní, civilizované a zákona respektující lidské bytosti.
V r. 1927 založil Mestre Bimba (Manoel dos Reis Machado) první Akademii. Capoeiry, školu capoeiry jako bojového umění pod názvem Centro de Cultura Física e Capoeira Regional. Bimbův příklad rychle následoval Mestre Pastinha a capoeira se pomalu začala přesouvat do tělocvičen a škol, i když zůstávala stále přítomná i v ulicích měst jako forma národního folklóru. V roku 1953 po zhlédnutí prezentace akademie Mestre Bimbu, vyhlásil tehdejší brazilský prezident Getulio Vargas, capoeiru za

„jediný skutečný národní sport“

Přes pohnutou historii však v roce 1972 Brazílie konečně povýšila capoeiru na národní bojové umění a stanovila pro ní jednotná pravidla. Po mnoha desetiletích se tak capoeira v Brazílii opět těší mimořádné popularitě, přičemž je druhým nejoblíbenějším sportem hned za neodmyslitelným fotbalem.